Protokol o udržitelnosti a skleníkových plynech
Udržitelné obchodní postupy jsou pro podniky stále důležitější, protože se stále více stávají konkurenční výhodou a zákazníci nyní udržitelnost od podniků vyžadují. Stále více podniků si uvědomuje, že udržitelnost není jen o řízení rizik, ale otevírá nové příležitosti k vytváření ziskové konkurenční výhody v sociální, environmentální a etické oblasti (1). Aby bylo možné provozovat pragmatickou a účinnou strategii udržitelné ochrany klimatu na podnikové úrovni, je třeba rozpoznat různé zdroje emisí a použít přesné metody jejich výpočtu. Koneckonců pouze to, co lze rozpoznat a kvantifikovat, lze nakonec řídit (2). Uhlíková stopa podniku (CCF) popisuje celkové množství emisí skleníkových plynů (včetně emisí CO₂), které přímo nebo nepřímo vznikají v důsledku podnikatelské činnosti podniku. Na základě údajů shromážděných při evidenci a výpočtu CCF lze stanovit individuální cíle snižování emisí skleníkových plynů v oblasti udržitelnosti a životního prostředí.
Skleníkové plyny a jejich potenciál přispívat k oteplování
Skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý (CO₂), metan (CH4) a oxid dusný (N2O), mají největší vliv na změnu klimatu a životní prostředí. Různé skleníkové plyny produkované v hodnotovém řetězci společnosti se zaznamenávají jako ekvivalent CO2 (CO2-e v tunách). Vliv skleníkových plynů na klima neboli potenciál globálního oteplování CO2-e se značně liší. Potenciál globálního oteplování chemické sloučeniny je měřítkem jejího relativního příspěvku ke skleníkovému efektu, tj. průměrnému oteplování zemské atmosféry za určité časové období. Přestože metan zůstává v atmosféře jen asi deset let, jeho oteplovací účinek (po dobu sta let) je 28krát větší než účinek CO2 (doba setrvání 1000 let). Oxid dusný (doba setrvání 120 let) má 273krát silnější oteplovací účinek než CO2.
Protokol o skleníkových plynech a Oblast 1-3
Protokol o skleníkových plynech (GHG) je nejrozšířenějším mezinárodním standardem pro účtování skleníkových plynů. Tvoří základ mnoha dalších norem, jako je ISO 14064 (účtování a ověřování skleníkových plynů), a jeho původ lze vysledovat až ke Kjótskému protokolu z roku 1997 a jeho dohodě o opatřeních a cílech v boji proti změně klimatu. Vznikla v roce 1998 ze společné iniciativy World Resources Institute a Světové podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj. Protokol o skleníkových plynech rozděluje emise skleníkových plynů do tří skupin (Scope 1-3). Rozsah 1 zahrnuje vlastní emise, například z vozidel ve vlastnictví společnosti, a fugitivní emise, například z úniku plynu. Rozsah 2 zahrnuje nepřímé emise vznikající při výrobě nakupované elektřiny, páry, vytápění a chlazení. Rozsah 3 zahrnuje všechny ostatní nepřímé emise (v důsledku vlastní činnosti vykazující společnosti), které vznikají v hodnotovém řetězci vykazující společnosti. Do rozsahu 3 patří emise z nakupovaného zboží a služeb, služebních cest, likvidace odpadů, investic, licencí atd.
Jaké jsou požadavky Protokolu o skleníkových plynech?
Podle Protokolu o skleníkových plynech musí být započítány všechny emise z rozsahu 1 a 2. Emise v rozsahu 3 nemusí být započítávány. Přestože je jejich započítávání nepovinné, mají velký význam pro komplexní a udržitelnou ochranu klimatu. Vzhledem k velkému počtu zapojených subjektů a procesů může být účtování rozsahu 3 velmi složité a časově náročné. Může být vhodné zapojit odborníka na udržitelnost, životní prostředí a rozsah.
ISO 14064 o účtování a certifikaci skleníkových plynů
Základem pro evidenci a bilancování emisí skleníkových plynů v oblasti udržitelnosti je třídílná řada norem DIN EN ISO 14064, která vychází z Protokolu o skleníkových plynech (3). Používá se také pro certifikaci podniků. Certifikace však není povinná, ale může vést ke zvýšení konkurenceschopnosti. Podniky mohou získat certifikaci svého systému udržitelného hospodaření s energií podle ISO 14064 např. od společností TÜV Rheinland, TÜV Nord a Süd nebo od společnosti KPMG Cert GmbH. Cílem řady norem je jasně definovat skleníkové plyny, pomoci podnikům a organizacím snížit emise, vytvořit transparentnost a nastartovat inovace. Část 1 normy ISO 14064 slouží jako základ a standard pro účtování skleníkových plynů ve společnosti nebo v organizaci, která se zabývá udržitelným rozvojem. Vede k vytvoření podnikové uhlíkové stopy (CCF) a zabývá se také opatřeními ke snížení skleníkových plynů. V rámci této řady norem musí být definován tzv. kvantifikační přístup. Ten popisuje, jak mají být jednotlivé emise skleníkových plynů zaznamenávány, zpracovávány a dokumentovány. Část 2 normy se týká projektové úrovně a slouží zde ke stanovení, monitorování, snižování a dokumentaci skleníkových plynů. Validací a ověřováním prohlášení o skleníkových plynech se zabývá část 3 normy. I když není vyžadována zákonná certifikace, měla by se stát ekologickým standardem.