Kontrola přístupu ve společnosti

Jsou různé důvody, proč by měl být přístup do určitých oblastí ve společnosti regulován nebo zcela znemožněn některým zaměstnancům a zejména externím osobám. Jedná se především o bezpečnost osob, hmotných aktiv a dat. Například do výroby, vývoje nebo skladu by měli mít přístup pouze oprávnění zaměstnanci, aby bylo možné dobře kontrolovat důležité informace, firemní tajemství nebo hmotný majetek. V některých případech by toto oprávnění mělo být uděleno pouze na omezenou dobu. Přístupu neoprávněných osob by mělo být samozřejmě zcela zabráněno. Kontrola přístupu je v konečném důsledku také otázkou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť jejím cílem je předcházet pracovním úrazům a zajistit bezpečnost práce. 

Pandemie koronaviru před společnosti postavila nové úkoly a požadavky na odpovídající vstupní a kontrolní systémy. V případě automatické kontroly vstupu je třeba kontrolovat počet, použití respirátoru nebo masky a tělesnou teplotu vstupujících osob. Například počet osob je automaticky stanoven tak, aby vyhovoval platným protiepidemickým předpisům. Pro splnění požadavků orgánů státní správy lze také načíst historické údaje v případě kontroly. 

Pro kontrolu přístupu nebo sběr dat o vstupujících osobách se obvykle rozlišují čtyři různé metody čtení. Často se kombinuje současně několik metod. 

• RFID transpondér, metoda čtení RFID čipu 

• Biometrické metody čtení (otisk prstu, sken oční duhovky, rozpoznávání obličeje) 

• Metoda čtení magnetických karet 

• Klávesnice pro zadávání osobního PIN kódu 

Systémy kontroly přístupu se skládají nejméně ze tří částí: identifikačního zařízení, čtečky karet a jednotky kontroly přístupu (ACC). 

Identifikačním prvkem může být například odznak, náramek nebo jakýkoli předmět či řešení s RFID čipem. Čtečka karet zaznamenává identifikační údaje a předává je k vyhodnocení nebo správě do řídicí jednotky (ZKE) nebo do centra kontroly přístupu (ZKZ). Přístupová jednotka (ZKZ) kontroluje oprávnění k přístupu a povoluje nebo zamítá uvolnění dveří i bez trvalého spojení s nadřazeným centrem řízení přístupu (ZKZ). Dveře se uvolňují pomocí elektrického zámku, motorového zámku nebo elektrického pohonu. 

Metoda snímání transpondéru 

Bezkontaktní čtení (pasivních) RFID transpondérů, které jsou integrovány např. v čipové kartě, se provádí pomocí čtečky karet na vzdálenost několika centimetrů až jednoho metru. Pasivní transpondér je elektronické identifikační médium a nevyžaduje baterii. Má proto téměř neomezenou životnost a lze jej číst přes všechny nekovové materiály bez ohledu na úhel čtení, světlo nebo jiné vlivy prostředí. Pro čtení vytváří čtečka elektromagnetické pole. V tomto poli se transpondér aktivuje a vyšle zpět své informace, rovněž pomocí elektromagnetických vln. Tyto informace jsou dekódovány čtečkou a zobrazeny na displeji nebo předány do řídicí jednotky dveří (ZKE) nebo do centra kontroly přístupu (ZKZ) k vyhodnocení a řízení. Systém lze kombinovat s biometrickými postupy nebo zadáváním PIN. Transpondéry lze dokonce chirurgicky implantovat pod kůži. Implantáty (čipy NFC) pro použití u lidí již existují. Implantát NFC byl původně vytvořen pro domácí zvířata za účelem jejich registrace a přiřazení ke konkrétnímu majiteli. Tyto implantáty se také často používají pro chovná zvířata jako alternativa značek v ušních boltcích. 

Biometrické metody čtení 

Další metoda kontroly přístupu využívá biometrii a skenování například otisků prstů, duhovky, sítnice, dlaně, žil nebo obličeje. Pro kontrolu oprávnění přístupu v citlivých a vysoce zabezpečených oblastech, jako jsou výzkumné laboratoře nebo věznice, se doporučuje kontrola přístupu prostřednictvím jedinečných biometrických údajů. Elektronické řešení nabízí několik výhod: vysoká bezpečnost, biometrické údaje jsou vždy k dispozici (nehrozí jejich ztráta nebo zapomenutí), jednoduchá a pohodlná manipulace, není možné jejich kopírování nebo padělání. Čtečky otisků prstů jsou navíc například samočisticí. 

Metoda čtení magnetických karet 

Magnetické karty jsou stále velmi rozšířeným prostředkem kontroly přístupu. Vyskytují se zejména v hotelech, ale také ve firmách pro evidenci pracovní doby. Karta s magnetickým proužkem se jednoduše protáhne čtečkou karet u dveří nebo se přiloží na čtecí zařízení. Integrovaný senzor ve čtečce karet odešle údaje do řídicího centra a v případě autorizace se dveře elektronicky otevřou. Výhodou magnetické karty je především její nízká cena. Protože karty s magnetickým proužkem musí mít při čtení přímý kontakt se čtečkou, mají vyšší úroveň zabezpečení než RFID karty. Existují dvě varianty karet, které se liší hustotou magnetického toku, jímž jsou zapsány: LoCo (Low Coercivity) s 300 Oe (Oersted) a HiCo (High Coercivity) s 2750 nebo 4000 Oe.  Magnetické proužky LoCo se používají jako kreditní a žirové karty. Údaje na nich však mohou být z vnější strany náhodně vymazány magnetickým polem. U magnetických proužků HiCo je vymazání téměř nemožné. Proto se jim dává přednost pro průkazy totožnosti. 

Kontrola přístupu s klávesnicí pro zadání kódu PIN 

Kódy PIN se používají především v malých společnostech nebo ve vysoce zabezpečených zónách velkých společností. Přístup se uděluje pomocí platného číselného kódu, který se zadává pomocí klávesnice. Systémy, jako je zadávání kódu PIN a RFID transpondéry, se často kombinují. Po předložení autorizovaného transpondéru nebo po zadání PIN kódu se sepne kontakt relé v řídicí jednotce dveří k otvírači dveří nebo se aktivuje spínací výstup. Případně lze transpondér s RFID čipem nebo PIN kódy uložit do kódového zámku. Transpondér a PIN kódy se autorizují přímo na čtečce v řídicí jednotce dveří. Pokud je přístup povolen, tlačítka nebo LED diody blikají zeleně. Pokud je přístup odepřen, tlačítka / LED diody blikají červeně. Klávesnice jsou odolné proti povětrnostním vlivům a mrazu, a proto jsou vhodné pro vnitřní i venkovní použití.